Podíváš se?

PODÍVÁŠ SE?
Vzpomeň si!
Vzpomeň si. . . .
Třímáš jí v ruce?
Pevně?
Svrbí tě rozhodnutí, na jazyku ?
Už ze zvyku?
.

Najednou když připravený stojíš
na prahu mrzkého kroku
najednou zjistíš, že se bojíš,
říkáš sám sobě cvoku.
Věříš jen, když se ti to hodí,
abys moh kázat.
Schovat se za svou spupnou slupku,
strhnout jí byl by hazard,
tak věnuješ se radši svému pupku.
Jen si to přečti.
Přečti si to znova.
A znova.
Možná žes něco přehlíd,
vždyť zapomínáš vlastní slova,
i cestu, kterou si si vyhlíd.