Když slunce šlo spát
Vycházím z betónové šedi
po proudu zurčícího potoku
který odnáší moje slzy
vypuštěné ze stavidel
mého ranního smutku
V zákrutách cesty
která se jak had vine
mezi mladými stromky
vzpomínám na štěstí
z minulého života
Procházím prašnou cestou
stvořenou z ubohého bytí
a zrozenou v tvé duši
když jsi šel zase spát
A proto do ticha
ti zpívám ukolébavku
plnou mých snů
a doprovázím tě na pouti
po noční obloze mezi hvězdami
když slunce šlo spát