Nanynky
raněná na srdci asfaltem klopýtá
“za trochu lásky šla by světa kraj”
ukryta pod kabátem pohledného muže
za clonou smíchu ve svém žalu tonou z nenadání
panenka s šatičkami v barvě krve
v noční extázi, v ranním zvracení hledá zbytky duše
sevře ji holýma rukama, dokud znovu nevrhne
lásku vnímat umožňuje snídaně do postele, jenže ta se nekoná
tak kolik bolesti odkryje hledání spodního prádla
jen další várka slziček, krutá vlna vlastních výčitek