Tančím v návratu
jako by padaly kapky deště,
měkké a stříbrné
a každá z nich ti nastavila zrcadlo
kaluže se přelévají
přes okraj
naší fantazie,
na jejíž klidné hladině pluje
- bárka tvých dvou bot,
necháme je, zastaví je plot...
vracíme se z cest
v náručí déšť
a v očích odlesk vulkánu
potkal ses s ním poránu
nad ním zbytky hvězd.
Stisklá klika u dveří
zve do tepla svítání
pofoukáme horký šálek
zamícháme vzniklý zmatek
úsměvem a bez ptaní...
...mám tě ráda....