Píseň zapomenutého rána
dnešní ráno
z rákosových stébel
křehké a svěží
uvnitř
celé promáčené
přišlo tak rychle
ani vážka o něm neví
a duše -
duše
někdy zapomene
...
zastavil se dech
našeho
malého světa
když tě líbám
poprcháme
do ztracena
...
a ráno stýská
po lidech