Zbloudilá Duše
Po světě bez Slunce chodil si smutný chlapec co bosé nohy měl...
Všude tma co halila střípky minulosti po kterých těd chlapec šel...
Chodidla rozrýté od střepů starých krvácet přestat jako by nechtěli...
Chlapcova tvář kroutíc se bolestí o které jste v životě nesněli...
Duchové z temnoty chtěli si hrát a chlapcovu neštěstí chtěli se smát...
Házeli s ním ze strany na stranu..nebylo úniku chlapec měl chutí Sto tohleto vzdát...
Prosil a modlil se on v zázrak jen věřil...
Něvěřil ničemu..jen že duchovní hru vůbec on přežil...
Pokořen a umlčen sám bloudil si v temnotě...
Hledal sílu která skrytá je v jednotě...
Nalezl Království co jeho duši na první dojem si přálo...
Bylo to království kde nevládla tma..království co úsměvy hrálo...
Přijali chlapce a hned se ho ujali...
Po týdnu přetvářek vše co měl tak mu sebrali...
Naivní Klučina na kolena poklekl a slzu svou uronil...
Ze slz chlapcových.. stín chlapce právě se narodil...
Stín nemluvil neprosil s chlapcem se seznámil...
V tom chlapec smutnou zprávu mu oznámil...
Že ve Světě bez Slunce stín nemůže žít...
Že vybral si období kdy spolu nemohou jít...
Bezeslova obrátil se chlapec směrem k moři...
Pousmál se a pochopil..těd duše chlapcovi nadějí hoří...
Skočil on do moře z ůtesu kde vlny se lámou...
Už neroní slzy už šťastný je v nebi se svojí mámou...