Od Hracholusek
Od Hracholusek
Tahle báseň,
je jak třáseň,
jak to chmýří netopýří,
jak ta chatka vratká,
na břehu pozlátka,
co údolí přehrazuje,
pro ryby a vodní elektrárny,
nebe jak niva,
mozaika mraků,
kousky plísně sem tam,
i listy prdí Jasmíno,
rozebírat to víc? Pfffff,
řekl mi doslovně:
„Já už nevim, co mám,
se sebou dělat.“
Ženy krotí muže vole,
nejhůř konči drsňáci v mládí,
škrtni, aby se ti v komíně neusadily vosy,
kámen o kamen v kamnech jemně mni,
má hebká vostroto
Z Pamíru,
letím na chmýru,
unášen ve víru,
našeho vesmíru
Z papíru,
loďku mám na míru,
tlačím led do stráně,
zdravím tě z Kašmíru
Trapárna
Jedna jemná šestnáctka,
zabouchla se do nácka,
chodí na sraz proti Romům,
hází lahve k jejich domům
Její sestra dvacítka,
olizuje pravítka,
cestou domů z fakulty,
přehlížena adulty,
pod vousy si brouká píseň,
neví jak má zrušit tíseň
Nejistota plní nitro,
bože nechci další jitro,
taky by jsem brala chlapa,
chybí mi ta správná mapa?
Asi, možná, nevím jak,
rozpustit ten šedý mrak,
mlžné zdivo mezi lidmi,
zakřivuje úsudky,
nemohu znát druhého,
když nevím nic o sobě
Proč tu jsem a proč tu jsi,
nepovíš mi ani ty,
pane z lopaty zachráněn,
jak Jeníček,
civíte cizím do svíček,
jak vyoraná zpustlá myš,
zmoklý bažant, termoplyš,
stejně bych Vás pane brala,
než si pro nás přijde zralá
Kup prosím tě v Zapomněnce rohlíky, jinak je tu spousta jídla.