ZA ZDÍ
Když odbije půlčtvrtá něco se posune,
k chodníku blíže než by se zdálo,
tak mi teď promiň, můj ospalý rozume,
zvědavá velice, co za zdí se hrálo.
Co za zdí dnes cvrček mi zapěje,
zda chodník v pěšinu umí se proměnit,
stále tu zůstává bronzová naděje,
ač třetí v pořadí, umí se rozměnit.
A kamenné výstelky mohou tě poranit,
když se chceš navrátit, musí být oběti,
a pak když přelézáš, nesmím ti poradit,
tam za zdí naleznu domova objetí.
Jak ztracenou sestru vítaj mě králíci,
a všecičko, všechno můžu tu mít,
svou díru ve stromu ukáže velící,
už padám norou a nechci víc bdít.