VINA
Expozice:
Koco-vina.
!*/;?$§“
Nohy s hlavou v tom stejnym betonu.
Žaludek v becheru s tonikem.
Jinak štastnej. Dočasně bezprizorní.
Ale celej. Dočasně nedostupnej.
Flákám se tělem.
Zbytkem se deru
v davu punkrockovýho koncertu
z půdy.
Ze zaprášené půdy
včerejších pocitů a vzpomínek
Flashbacků
z betonu za 49,- Naproti
Nebo TADY..?
To těžko nebo těžko říct.
Pak najednou koukací historka:
(Zápletka)
,,Povidám,
Slečno, mám Vám tu pomoct !
s tím kufrem.“
A ona cosi jakože
nějaká jiná věta
Možná něco že počasí a tak.
Já koukám.
JE KRÁSNÁ.
Né, že by mě počasí nezajímalo
Ale čumím na NI.. Ostatní smysly v prdeli..
Už -ne- čumim -> Vejrám.
Pak dělám že nevejrám
kousek opodál
………
Kousek opodál
jakože vejrám jinam.
Cítím jak mi banda
slizkejch kreténu z diskoték,
keder a jinech podivnejch
existencí
včetně: Parta lámačů dívčích srdcí.
Těch ještě čistejch, najivních srdcí a duší..
Tihle všichni berou útokem můj zátylek.
Ze zátylku se mi chtěj
dostat do hlavy
Na budoucí půdu, kterou se
rozhodně
nechci brodit.
->
Nepouštím. STOP.
Mažu. Konec.
Zmiz !
Od-pad
Od–padám
A padám pryč.
Protože
J
Á
PŘECE
Ve vztahu nikdy ne-pro-padám !
Vítězství = Vý- těé- snit.
YES
:-)
:-)
:-)
Pak dlouho nic.
Je klid.
Jakože refrén.
Reklama.
Čas na cígo.
Lepší než se může zdát.
Já totiž
NE-PRO-PADÁM !!
nikomu a panice.
Konfrontace:
Po večeři ale čumim.
,,kreténe“
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Je zpátky.
Kdo.
Slečna. Že?
Jo:-) nebo Jo:-(.
Je zpátky v celé kráse.
Šine si to rovnou ke mně.
Je zpátky a vypadá, že
to vzala přes půdu, kde
naložila můj beton za 49,-
Přišla mi ho vrátit,
jakože ho už nechtěj
a že po-cestě se z toho stalo:
,,Hele, nedáš si pivo,
nebo něco ostřejšího.“
Prej jo. Dám si líh.
No tak lejuuuuu….
Do sebe, ze sebe, do sebe, do sebe, do sebe, ze sebe, do sebe.
Do ní, do sebe, do ní, do sebe..
pak…
DO nás, DO nás. DO-prdele, kurva, proč?:
a)Žvatlám
b)Čumím víc než na začátku,
rozhodně!!-víc než před minutou
a
rozhodně!! – víc než bych měl.
c)Žvatlám
Zase spuštnej mód: Jakože jsem zajimavej.
Ona už dávno není ona.
-slečna s kufrem-
Teď je to ONA.
Má jméno, hlas, názor,
povídá samý zajímavý a hezký věci
samý zajímavý věci.
DOKONCE
poslouchá moje žvásty.
Zdá se,
že i reaguje…
Alespoň to tvrdí moje sedmý pivo.
JO!,
to sedmý a to další pivo a i to pivo po něm….,
který rozpouští veškerý
pokusy
(který byť jen chtěly existovat)
pokusy
zastavit tok slov, pocitů,
tok čumění.
Tok pocitů o čumění.
Tok dalšího chlastu.
Celej tenhle zkurvenej veletok.
Nebo spíš VEDLEtok. Jako já
Jako já se vedle tok
Vedle tok sem vír po víru,
víry, jezy, splavy, vlnobití!,
víry, jezy, splavy, vlnobití!,
spodní proudy, vír,
řeka
mělčina
splav….
…..a pak dost…
------------Ticho-------------
Pauza
Taková ta díra v časoprostoru
Někde mezi třetí a pátou hodinou
Ranní
Taková ta díra v časoprostoru
Ji odnesla,
vzala s sebou
zpátky do chladnejch
ulic ranní Olomouce.
Jako sníh roztála
mezi spárama
kočičích hlav.
Katarze:
Doma čeká návštěva.
Inspekce z ministerstva
svědomí
Obrovská ženská
(typ: učitelka gymnázia)
s lejstrama a kosou opřenou v rohu.
Nadhazuje mě na vidlích,
obrací v posteli
Tam a zpět.
A já neřvu
->
musím být tiše.
Nechci vzbudit
Svoje nádherný
3 roky
3 roky nonstop štěstí
Hned vedle
V mé posteli.
A tak šeptám.
Říkám, že já to nebyl
a že se přece
Nic
Nikomu
Nestalo
,,Sem se nedotk“ povídám
,,Sem se nedotk!!“
A…
JI ne-chci vzbudit.
Ráno po obědě
SE ne-chci vzbudit.
A celej další den,
všechny ty ostatní návštěvní dny
ženské s lejstrama, kosou a vidlema
Povídám
,,Sem se nedotk!!“
NO A CO VOLE?
:-(
Je to fakt.
a tak píšu
svůj Vedletok pocitů
Jen ať ta
ženská
s lejstrama, kosou a vidlema
konečně
VYPADNE.