Prochozená
Prochozená
A co tady pro mě zbyde
když zničí můj svět
a nebudou lidé
kteří by obdivovali tesknost
asfaltových chodníků prokrášlených
kořeny buků v parku
kteří by se v létě v noci
procházeli po pláni
swingovali tu pláň s městem
a noty by pak nezahráli
kteří by tiše stáli v koutě
a za pomoci fermetrazinu
z těch svých skrýší vylézali
a se sklenkou vymodleného ginu
ukazovali mému světu i svou druhou tvář
Ale já ji teď nevidím
Nepublikovatelná lůza
která hlása pravdy za peníze
ničí naše ideály a naděje
A co tady pro mne zbyde
když zničí můj svět
a nebudou lidé
které by stejně jako mne
fascinovala krása města
zmítaného horkým větrem
Vždyť je to všechno zadarmo!
Tak proč ty rozpaky?
A volání pomoci
A propadlé tváře
které máme tak rádi
a taky kruhy pod očima
a hlavně noci
hlavně ty prochozené společně
a ruku v ruce
s tisíci myšlenek
které nás ovládaly
inspirovaly
zabíjely & dávali nám život
trápily
a díky kterým jsme se
mohli nazývat lidmi s dušemi
které kousek po kousku vystavěly
můj svět
který byl plný podnětů a rozešlých názorů
hádek a továren u přístavu
touhy po kráse a exitu
potřeby rozmluv sama se sebou
které mne nutí se ptát:
A co tady pro mne zbyde
když zničí můj svět
a nebudou lidé.