Choretus a vlci
Choretus a vlci
Z mlhy která by se dala krájet jako čerstvý sýr se znenadání objevili dva nejasné obrysy. Na dálku to byly jen matné a nic neříkající objekty. Choretus pevně uchopil svůj runový meč,který mu kdysi předal jeho vlastní otec těsně předtím než zemřel rukou jeho úhlavního nepřítele Markuse. Nyní ale měl sám větší starosti s pomalu se přiblížejícími objekty které díky silnému větru a sněhovým vločkám které dosedali na jeho tvář jako velmi ostré šipky,měl velice špatně rozhozenou koncentraci své síly a musel se spoléhat sám na své instinkty. Ty dva objekty od něho nebyly snad ani už pět sáhů daleko,tak Choretus se snažil zaostřit svůj zrak na jeden z obrysů. Obrys byl podle Choretuse na čtyřech nohou a mírně shrbený,velký jako dospělý člověk ve středních letech. V tom jeden z obrysů se odrazil a skočil směrem k Choretusovi,byl ale připravený a jeho instinkty ho nezradili,přesným sekem svého runového meče a správnou kouzelnou formulí se prostranství prozářilo světle smaragdovým světlem a obrys padl k Choretusovým nohám o dvou částech. Druhý obrys vyděšeně zavyl a zbrkle se dal na ústup. Choretus se sklonil a opřel o svůj meč aby se podíval proti čemu to vůbec čelil. Na zemi ležel velký sněhobílý vlk,měl hutnou srst,tělo samý sval,teď už tělo leželo jen bezvládně a opodál hlava tohoto majestátného zvířete. Choretus si položil svou pravou ruku na srdce a pronesl jen krátkou modlitbu nad smrtí tohoto zvířete. Poté vstal a zasunul zpět svůj meč do pochvy zdobené runami na svých zádech. Rozhodl se že nesmí nadále otálet a vydat se na cestu aby dokázal pomstít svého otce….