OMLOUVÁM SE
Byla noc, já krajem jak ve snu šel,
teplý vítr na každém kroku mě provázel.
Na cestu mou, my hvězdy zlaté jasně svítily,
sovy i noční ptáci, do kroku mi zpívali.
Měsic té noci na hladině řeky se zrcadlil,
srdce mé bylo obklopené bolesti,já snil.
O jedné dívce která měla krásné vlasy havraní,
to bylo tenkrát když kol zrály klasy první.
Od té doby jsem ji naším krajem provázel,
za jeji polibky a objetí, já se nestyděl.
Cesty naše vedly údolím řek a úpatím skal,
ta dívka milovala mě, já tu dívku miloval.
Nebylo dne, nebylo noci abychom sami byli,
naše láska nám dodávala zdraví a dost síly.
Řeky a lesy v okolí nám byly vším,
nikdy jsem se nemusel ptát zda sním.
Jednou však do cesty mi jiná dívka vstoupila,
v ten okamžik se v těle mém krev zastavila.
Pohledem do jejich očí já úplně jsem skameněl,
tak krásné vlasy a vnady já ještě neviděl.
Zapoměl jsem na dívku svoji, druhou byl okouzlen,
každý kdo by ji spatřil byl by oslepen.
Neovládl jsem se a šel přímo k ni,
nebolelo mě, že bývalá láska o mě bude snít.
Osud však za mě jinak řešil, snad Bůh trestat chtěl,
novou lásku já jen půl roku milovat směl.
Já do světa odjel, půl roku byla sama,
po měsíci mé nepřítomnosti se z ni stala dáma.
Po muzikách a barech, po nocích se toulala,
jako vždy se bála, najednou bát se přestala.
Víno ji začalo chutnat víc jak se mnou před tím,
ona v cizí posteli, já v kamionu spím.
Když jsem se vrátil nevěděl jsem nic,
kamarád nalil čistého vína mě vstekem obklopil hyc.
Nevěřil jsem uším svým, slzy mi zalily tvář,
v srdci jsem ucítil bolest pohasla lásky zář.
Dnes se ti má dávná lásko omlouvám, vyslyš mě,
opět mi šanci déj sedej mi prosím zase na klíně.
Odpusť mi úlet můj, vrať se ke mě zpět,
dnes poznávám, že s tebou byl krásnější ten svět.