Od pupíku...
Jeho zlé oči,
černé jak tulipány smuteční,
jak tulipány, které
položíš na můj hrob,
nervózně kloužou pohledem
po mém nahém těle
a hledají toho,
kdo je vinen.
Namočí prst
do kaluže krve pode mnou
a vede rovnou rudou čáru
od mého pupíku mezi prsa.
,, Jsem mrtvá, můj anděli?“
Roztržitým gestem naznačí,
abych byla tiše
a mé bledé tělo
skryje do objetí svých křídel.