Pramen naděje.
Pramen naděje.
Ptáš se jak mohu všední prach smýt?
Zavřít své oči a na chvíli snít.
Za víčky svými s Tebou jsem rád,
necítím bolest, necítím chlad.
Ač u nohou jezero,
přeci však žízníme,
z pramenů zurčících
napít se toužíme.
Voda ta jezerní, cítit je vyčpěle,
k pramenu blízkému
směřujem nesměle.
Touha i strach v duši se míchají,
zda žíznit, či pít,
my ptáme se potají.
Na chvíli občerstvit,
snad přeci se smíme.
Běh žití už známe,
kam patříme víme.
Ty doušky léčivé
za námahu stojí,
ty duši pozvednou
a rány hojí.