Hádanka
Přišla domů,
slzy v očích měla
nevěříš tomu,
ale napsat ti chtěla.
To se děje, kdy se věci nezdají být, jakými doopravdy jsou.
A tak dívka s kvítky ve vláscích,
smutkem se soužila každým dnem,
slzy se spouštěly v nepatrných provázcích,
nemohla žít už jen svým snem.
To se děje, když cítíš to jinak než já.
Waltz ? Už ne! Teď jiný tanec je tu.
Smutek a splín je to, co dohromady spletu a neukážu světu!
Spletené copánky smutku a splínu,
slzy v nepatrných provázcích,
už dost tomu tanci zlýmu,
život mi visí na vláscích.
Není to kvítí,
prosba za odpuštění,
slunce dlouho nezasvítí,
hádanka k rozluštění?
To, co je důležité, je očím neviditelné!
A já mám náladu tak melancholickou... ani na tečku odpovědět nemohu, i když bych chtěla vysvětlit tuhle hádanku, navíc než na tuhle spletenou báseň se nezmohu.
Tečka byla omyl, osudem protkaný den, zbláznil se mi mobil, žijeme si NÁŠ sen?