(autor: Homér)
Mraky šedovousé vpíjí se do kopců
Mraky šedovousé vpíjí se do kopců,
vlahý letní stín chrání duše praotců,
pokroucené hlavy borovic,
neznají ten pocit, když nemáš nic
Lípy u zdi hřbitovní,
nebudou mít hroby svý,
spletité cesty mezi městy,
často tápeš na rozcestí
Jak okřídlené nažky pampelišek,
letíš letíš někam do dáli,
vyhýbáš se norám svinských lišek,
však kdoví kam tě větry zavály
Silný déšť se s hromem,
k mému stanu blíží,
chtěl by jsem být chlapem,
co žije bez potíží
Však děravou mám plachtu,
a na záplaty není,
Slunce za les zapadá,
a já propadám v snění