(autorka: Sokolička)
Stereotypní
Dýchám
tak zhluboka, jako by to bylo naposled
Chci zase cítit
cítit to, co bylo na začátku
bušení srdce a propocený dlaně
Tvůj trochu nejistej úsměv
by mi podlomil kolena
Zkouším vytáhnout z naší první fotky
atmosféru, která se nevrátí
Mám zavřený oči a ty držíš mý ruce na svým srdci
Na nic si nehrajem
žádný pózy a falešný úsměvy
Vypadáme š ť a s t n ě
A teď? Jsem pořád šťastná
jenom… jinak
Už mě dychtivě nesleduješ
když se svlíkám
„Miluju tě“ říkáš spíš ze zvyku
(pořád věřim, že upřímně)
a nepozoruješ mě, když spim
A já mám strach
že nemáme kam růst
moje láska je časem pevnější a silnější
a tvoje?
Nejsem si jistá
/a bojim se zeptat/