(autor: valemart)
přiznání
co vlastně všichni hledáme, teplé všechvíle
kam se pořád ženeme, nejsem prúvodcem
sedím sám v pokoji uprostřed velkoměsta
dík písmenúm se stále poznávám
je tu další večer, je chvíle pro rozhovor písmem
mám jej rád, nejsem jen tak hala bala v životě
múj mír je v tónech klidem prostoupen
vím že o další krúček popojdem
nespechejme ven, mám tu čaj i s koláčem
píšu pocity, jsou náruč má i lék složitý
jen ráno se budu k slunci obracet
přijde však večer, to prstú náš koncert