(autorka: Bambulka)
Balada o ztracených ...
BALADA O ZTRACENÝCH ...
Svůj život vezou na kolečkách,
nebo přes rameno hozený,
brodí se v sněhu, taky v břečkách,
na nohách boty plátěný.
Šňůrkou zavázaný život,
lavička v parku, kašna, podchod, náměstí,
levné krabicové víno nebo na stojáka pivo,
nehledají nic, jen pocit zvráceného "štěstí".
Život beze směru, bez budoucnosti,
vysomrovaná dvacka, ukradený kus žvance,
plni zoufalství, bezmoci, rezignace, zlosti,
žehrají na promarněné šance.
Tváře beze jména,
vykotlané zuby, vlasy barvy popela,
nepoznáš skoro, či je to muž nebo žena,
přesto má každý v sobě svého Ábela.
Den za dnem, hodinu za hodinou,
dokud jejich dny neuplynou,
A přitom stačilo by možná málo,
jen kdyby trochu ŠTĚSTÍ A VŮLE při nich stálo ...