(autor: Jan Václav Znojemský)
Nevědomé slzy
Samovolně kanou na polštář
nekontrolovatelně plynou situací.
Pod hlavou otevřený snář,
a zmateně se okolo potácí.
Tak hluboká úzkost
až okolí je mu ho lito.
Chybí tu jen ta obyčejná lidskost
jinak je tu dost všeho.
Myšlenky přichází a odchází
jak dávné kavalerie.
Z ničeho nic ozvěna burácí
odnikud nikam a zpět.
To nic to jen alergie
a teď už běž chlapče spát.