(autorka: Lizzzie)
...
rozmohlá, ztracená
/roztomilá, řekl bys.../
všechno to je tak podobné lásce,
sním o tvým dotyku
polibku plným květin a citu
jsem jaro,
jsem léto
jsem láska
jsem tvoje navždy
přestože je už čas zapomenout
jsem ránem, co nevstává samo
jsem citem, co umírá v noci
kde jsi byl se mnou
toulal ses mými kraji
byls mnou můj milý
budu plakat
budu se smát
a přesto ten malý život
bude ve mně tlouct a smát se
STÁLE
není to fér
můj milý
už nikdy tě nebudu moci obejmout
už nikdy tě nepolíbím
a tolik bych chtěla
tolik bych chtěla...
/tak roztomilá
tak roztomilá,
řekl bys.../
a všechno to kolem
jsme "my"
"my co nejsme celí,
co nejsme fér,
co už nejsme skuteční..."
.
.
.