(autorka: xaire)
Neuměla žít
Ta dívka byla anděl, který uhořel, zbyl jenom stín, tak kdo ji odpustí ...
Vždy stojí u silnice. Vždy na stejném místě. Po boku jelena nebo vlka. V očích výraz laně. A oni vždy zastaví. A oni vždy zemřou.
Ve dne ji vidí spát na náhrobní desce jednoho z těch hrobů úplně vzadu, na jednom z těch nejstarších. Její obličej je zakrytý divadelní maskou s úsměvem, jen oči laně vždy vidí.
Pokoušeli se ji vyhnat,vlk nebo jelen jim zahradil cestu. Nakonec toho nechali.
Jednou nespala na náhrobku, jednou stála u hrobníkových dveří a když otevřel, sundala masku. A on ji uviděl, klidnou. Pozval ji dál, odmítla. Šel s ní ven do noci a už se nevrátil, když odcházel, usmíval se. Když druhý den našli jeho tělo, ona už zase spala na náhrobku s divadelní maskou s úsměvem, jen oči laně vidí.
Ta dívka byla anděl, který uhořel, zbyl jenom stín, tak kdo ji odpustí ...