(autorka: TualKraplak)
Bouřka
Kdy zavíráš svý sny do hlubin druhých,
a doufáš, že netuší !
Mám svý krásný představy, sny do toho nepatří,
dlouhý červený nehty a dobrej neslušnej výraz.
A ty se bojíš !
Klimtem vyzdobený byt, duši, tělo, červené schované všude,
mizí rychle.
Nepomáháš mi.
Šaty, které nechápeš, tělo, co zbožňuješ,
klín, který k němu nepatří, TY, jenž jsi v bezvětří.
TU BOUŘE.
Kraplaková, ne TVÁ.
Svá, ničí.
Svá, ničí.
Charisma nevypereš !
Maliny máme na zdech a ze včerejška třešně,
voní tu navíc. Mažu si je kolem úst a ráno je najdem zcela jinde.
Ostatní řeknou jen - nevymalujete ?!
Nemám ráda popírání.
Nestydět se za to, že ráda miluješ a nestydět se za to,
že to není lehký.
A ty nejvíc zbožňuješ to, co jsem ještě nedokázala,
tvý myšlenky na nezákonnost
- otcové od rodin, pochybné sliby, utajená touha,
společné hypotéky a hluboké bazénky kolem domů, spojují.
Ráda bych ti svým ukazováčkem prozkoumala stoličky,
a ty se zavřenou pusou, snažíš se vychovávat své děti.
Nejsem holka k reálnému vnímání, maluju si rty, rozpřahuji ruce a zakláním hlavu pokaždé, když cítím bouřku !
Mám tvar.
http://www.youtube.com/watch?v=d-O7cUZ1hsk