(autorka: lakmé)
Osamělá borovice
Statná borovice v poli stojí,
obklopena mlhou ze všech stran,
desítky let ji k místu pojí,
společníkem snad jen hejno vran.
V omšelé šedi let,
slza po kmeni neukane,
již nemá sílu klet,
když smutek ji zavane.
Vzpomíná na tváře pocestných,
Jež usedali pod ní,
Lidé činů čestných i nečestných,
Mezi nimi zlí či hodní.
Neví si se životem rady,
Když oddává se marným zlostem
Proč musí stát zrovna tady?
Kde jen samota je hostem.