(autorka: TualKraplak)

Za oponou denně holím si hlavu

Myslet trochu do budoucna
a přítomnosti platit časem.
Uvolnit se jen ve vaně,
vůně cítit i pod vodou, neumět je rozeznávat.

Milovat se s jedním, milovat je všechny, nestydět se !

Strach propustit a začít se trochu usmívat,
nosit vlastní šaty a po cizích hanebně toužit.
Probouzet se do rána s červenými tvářemi,
rozkoší na duši a unaveným tělem.
Smetanovým tělem spolykané třešně

Chtěl mě.
Vzal si mě.
Zmizel.

Poděkovat sobě, sevřít dlaň v pěst, zavřít oči
a zaživa umírat, dívajíc se pod svá víčka.

NEBOLÍŠ.

Jím hlavičky tulipánů, nemožno říci, cos nezkusil.

Utrhnout knoflík pokaždé, když vidíš hrobaře a
dát ho matce vozíc kočárek ...
plus mínus, funguje to.

Dnes beru si korále, co saturnovou šňůrku schovávají,
každý máme svá tajemství ...

www.psanci.cz