(autorka: Sokolička)
Popelčina
zavřela oči
a vydechla svůj smutek
„je čas se smát, princezno“
a tak tančila
valčík s králem
co prý by o ni stál
držel ji za ruku
tiskl ji v pase
a na nose ji při otočce
pošimral polibkem
(aby to nikdo neviděl)
šašek jí tajně
do dlaně vtiskl čtyřlístek
na každém lístečku
byl příběh o lásce
napsaný slzami
slzami štěstí
snad aby měla v co doufat
po prvním slunečním zívnutí
sebrala své střevíčky
a vyběhla ze sálu
utančená
přesto šťastná
při probuzení
svírala v prstech čtyřlístek
v uších jí zněla hudba
a šaškův smích
„přeji ti dobré ráno, princezno
ve světě
kde se netančí valčík
a kde tvůj král
s jinou usíná
dobré ráno...“