(autorka: Lizzzie)
věčná otázka...
.
Tiché klapky klavíru
Malují kontury
Oblak do hnědých očí,
Které poprvé spatřily
Smysl…
Tančí pomalu vítr,
Ukolébává čas,
Který touží se zastavit
…alespoň jednou jedinkrát
– na protest z nevděčných krás –
Touha ovinula studené rty
A snaží se promlouvat
K strnulému tělu
Plné naděje
Na zítřky…
Na zítřky přicházející
s paprsky pochopení…
Na zítřky, kde už myšlenka
Dvou milenců dávno není…
Svítá a přeci už je pozdě
Svítá a skutečnost se stává slzou
Slzou, co se vždy s melancholií
v srdci bude ptát…
„Kdo zabil Romea a Julii?“
.