(autor: Homér)
O dvou ženách
pravdu někteří lidé nezvládají
jsi obézní a tvůj byt smrdí
starej pochcanej bulvár pod tvým hajzlem
a všude, úplně všude
posraný kalhotky a zbytky zaschlýho jídla
humus nad humus
klidně to nepochop ale nenadávej
Jak dlouho spolu budem?
Kam všude spolu půjdem?
Moje čerstvé probuzení
Kdo už je, a kdo už není?
Lásko mé srdce zpívá blues
Tvůj vítr s mým stromem kývá
Pták v koruně oholené
Tře si větve o holeně
když jsem sám,
tak piju,
vím jakou hudbu si pustit,
starej jazz, novej jazz, rock, grunge, flus
reggae buch buch
sedmdesát let
někdo víc a někdo míň
stejně jsou na tom všichni stejně
prý...
Skončím hůř než moje bejvalá,
a to je dobře, to je supr,
chci skončit hrozně,
chci si život užít
líbat ty nejhezčí rty na světě
na jaře Vám hladit květy,
na podzim mít jasné věty,
pod hladinou poštěváčkovou
tak jemnou, citlivou,
až zůstává rozum stát,
nešťastní lidé ti štěstí nepřejí
do ohně musí proudit vzduch