(autorka: Dott)
Strom
Kůra...
Starý, vrásčitý strom, objímat ho můžu jak chci, můžu se natahovat až mě ruce bolí a stejně ho nedokážu obejmout tak pevně, jako on drží pohromadě celou naši civilizaci.
Nedokážu dosáhnout na vrchol, který on bere jako samozřejmost...
Strom...
Silná borovice, jak miliony matek, kořeny pevně v rodné půdě, větve-volné. V nebi, ve větru tančí.
Zelená se, dělá radost. Už od pohledu.
Strom...
Pyšně se rozhlíží po lese. Je nejvyšší a nejstarší. Všechny stromy v okolí si ho cení a závidí mu.
Absurdní je, že tu nejveselejší náladu mu může zkazit jediná nasprejovaná značka. Oranžový puntík = deprese...