(autor: otazník)
Ve vlnách
Já hledám směr jenž vtisknout krokům svým...
Já ve vlnách se pomaličku ztrácím
a mořská sůl v těch vlnách ukrytá
v očích pálí a tělo ke dnu vrací.
Sladká voda pluje kdesi v mracích,
však pouhý pohled na ně se mi naskýtá...
Vše kolem je jak pustý oceán.
Jsem vlnami a větrem kamsi hnán
Jsem hříčkou živlů, které hrají fér.
Svět bez kontur, obrysů a hran.
Svět bez omylů, chyb a odpuštění.
Jeden člověk na jedné z mnoha ker.
Tak daleko je dno a přitom vlastně není.
Já zmizím a vlny se ani nepromění...
Hřbety vln, ty umí potápět.
Však stejně dobře umí zdvihnout zpět...
Vše kolem je jako širé moře.
Co na tom, že zítřky oděné jsou spoře.
Co na tom, že nevím kam mám plout.
Náš život je hlavně o pokoře.
Náš život, co na vlnách se houpá.
Jen láskou dá se celý obepnout.
I šťastná chvíle může zdát se hloupá.
Každá brázda, za chvíli zas stoupá...
Já ve vlnách se pomaličku ztrácím
a láska Tvoje v těch vlnách ukrytá
mi zvolna všechny moje síly vrací.
Jsme lidé a ne jen tažní ptáci.
Zvláštní pohled na mě se Ti naskýtá...
Já dávno už ho našel... Jen občas nemyslím...