(autorka: Alexandra Yuki)
Černobíle barevná
Jen pár zrníček rýže a
pytel bude celý, zase plný.
Už ho jen zavážeš, aby
ani jedno neuniklo ven...
Jako krásné vzpomínky,
prožíváš je dlouho, ale
ráno zjistíš, že
to byl jen sen.
Jako když dojde barva
a svět se barví do černobíla.
Nejradši bys zavřel oči
a pozoroval černou tmu.
Než dívat se na smutný svět,
jež neví kudy kam a
nezná cesty zpět...
Jako dívat se na milovaného
a vidět, že je smutný.
Nevědět proč a
nemoci vzít štětce s barvami.
Nemoci malovat mu hezčí obrázky
a jen nemě přihlížet jeho krokům.
Bdít nad jeho činy a
přát si, aby mě nechal dojít aspoň pro pastelky.
Jako děti, co vybarvují si omalovánky
a používají k tomu ty nejlepší pastelky.
...Ořezané a jasně barevné...