(autor: pešu)
VRAŽDA
VRAŽDA
Vystupují:
Komisař Krák
Komisařův pomocník Práskač
Duch zesnulého pana Kráka seniora
Prostitutka – Vědma
1. Část
Komisař Krák sedí u stolu a čte si noviny. V tom někdo zaklepe na dveře jeho pracovny.
Krák: Další!
Do místnosti vstoupí mladík, příjmením Práskač.
Krák: Dobrý den, Práskači.
Práskač: (ztuhne v obličeji) Spíš špatný… bohužel.
Krák: (vzdychne) Můj Bože! Další pesimistický den s ještě pesimistichs… simistich… sifilisos…(zašklebí se) no to je jedno, s ještě… hm… hnusnější náladou… neumíš rozdávat radost, takhle po ránu?!
Práskač: Pane komisaři, jsou čtyři hodiny odpoledne.
Krák: To mě nezajímá, ještě jsem si nespravil hodiny na zimní čas.
Práskač: No… ale, mám pro vás špatnou zprávu.
Krák: Jak jinak, můj milý Práskači, jak jinak! No vyklop to.
Práskač: Zemřel prezident klubu nepřátel zubní pasty.
Krák: No a co, mám se z toho zbláznit? Ten starý, prašivý, ubohý, uslintaný, plesnivý dědek, co ani neví, s kým má své děti!
Práskač: Vždyť je to váš otec.
Krák: Kdo?
Práskač: Prezident klubu nepřátel zubní pasty! Albrecht Krák.
Krák: Vážně? No vidíš… to sem.. samozřejmě…hm, věděl… A určitě si tipuji správně, když si myslím, že povolali mě, abych tu vraždu vyšetřil, že?
Práskač: Jak víte, že je to vražda?
Krák: Je to můj otec! Hele, nebudeme se zdržovat a půjdeme k místu činu, kde se to stalo?
Práskač: U vás doma, skočil z balkónu.
Krák: Cože? (zaječí tragicky) To ne! To není pravda!!! Bože! On spadl do mého záhonku okrasných afrických květin?
Práskač: Můžu vás potěšit pane, spadl na váš včelí úl z Antarktidy.
Krák: Bože, děkuji Ti. Ten dědek mi bude kazit nervy i po smrti.
2. Část
V Krákovic zahrádce:
Krák: (zapisuje si do deníčku) Takže, v době vraždy nebyl v domě nikdo až na služku, zahradníka, kominíka, instalatéra, patnáct kuchařek, cvičitele psa, stájníka, elektrikáře, topenáře, podlaháře, zmrzlináře, pekaře, poslíčka s pizzou, souseda dovádějícího tajně s milenkou, kněze, bratry Jehovovy, pokrývače, psa, dvou koček, jednoho lva a tří slonů.
Výborně, Práskači, kdo by podle vás mohl být vrah?
Práskač: Byla to sebevražda, pan Krák skočil sám.
Krák: To není pravda! Můj otec by nikdy, ale vůbec nikdy neskočil v těchhle luxusních polobotkách! Stáli ho celé jmění, proto když si je koupil, musel se odstěhovat ke mně. Dal by za ně život! Na sebevraždu mě schované tenisky, tak už mě neprovokujte s tou hloupou sebevraždou.
Práskač: Tak proč tu nechal dopis na rozloučenou? (ukázal Krákovi dopis)
Krák: (vytrhl mu dopis z ruky) Ukažte, milý Práskači. (pozorně se začtl) bla bla bla… už mě to tu nebaví… bla blíb, blob ble… chci skoncovat s tímhle světem…. Bla bla bla.. a tak dále a tak dále…
Tohle nepsal on! Ten papír není vůbec oslintaný, je to podvrh.
3. Část
Po dvou týdnech:
Práskač: Jste opravdu jistý pane?
Krák: Samozřejmě! Jsem komisař, musím si být vždycky jistý!
Práskač: Takže chcete zavolat opravdu tu prostitutku, aby nám šla věštit z koule?
Krák: Ano, je to moje známá a opravdu to umí! Spojí nás s duchem mého otce, ten nám řekne, kdo ho zabil, já ho zatknu, za dvě hoďky ho popraví a ještě stihneme odpolední svačinku U Tří bezdomovců.
Práskač: Jak chcete.
4. Část
Prostitutka: (přejíždí rukou po velké skleněné kouli a komisař s Práskačem sedí u ní) Ó, duchu zemřelého pana Kráka, jestli nás slyšíš, tak nám dej znamení. (místností se ozve říhnutí a komisař Krák celý zrudne)
Krák: Pardon, jedl jsem fazole. (usměje se)
Prostitutka: Tady se nedá pracovat, radši jsem měla zůstat v přístavu, tam bych si dneska vydělala víc, přijela delegace z EU.
Tak ještě jednou, duchu, jestliže mě slyšíš, dej mi znamení.
Duch: Jsem zde!!! (ozvalo se z koule.)
Krák: Otče, máš minutku volného času?
Duch: Ano, ale pospěšte si, za deset minut mám důležitou schůzku v očistci.
Krák: Nebudu tě zdržovat, jen mi řekni, kdo tě zabil.
Duch: To bys chtěl vědět, že jo? Ha ha! Mohl bych se na tebe ledatak vyprdnout! Je to tvá práce, tak vyšetřuj!
Krák: Ty jeden uslintanej krifle…chle…hle… ple, kryfle, krychle,… sakra, Práskači , jak se to říká?
Práskač: Krypl, pane komisaři.
Krák: Aha, děkuju. Ty jeden uslintanej kryple! (vezme kouli a hodí ní z okna, ozve se hlasité vřísknutí)
Krák: Práskači, vyškrtni prosím tě z toho seznamu jednu kočku, ano? Děkuju.
5. Část
Celý personál Krákovic domu stojí před komisařem Krákem.
Krák: Dámy a pánové. Jak jistě víte, můj otec byl zabit. Jsem velice šťasten, že se tak stalo, ale bohužel, zákon hledá viníka. Abych se vám přiznal… už mě to nebaví a mám hlad. Proto to zkrátíme!
Kdo se přizná dostane dárek nevyčíslitelné hodnoty! Dárek, o němž se dosud žádnému Američanovi ani nesnilo. Džbán plný stoprocentní ruské ropy! Žádná břečka z Aljašky, co tu bereme.
(všem lidem se rozzáří oči a postupně ke Krákovi dojde asi patnáct lidí.)
Krák: Vy všichni jste vrahové? (a všichni mu oblouzněni souhlasně přikývnou.) To je ale báječné! Práskači, můžeš zavolat do věznice, ať si pro ně přijedou, ano?
Práskač: Ano, a co s tím džbánem horké čokolády?
Krák: (zamračí se na něj) myslíš džbán ruské ropy?!!!! Ten jim nech. Jsem šťastný, že jsem našel vrahy mého otce! Vy zbývající se můžete rozejít! A těchhle pět minut volna vám strhnu z platu.
Závěr
Duch: To je ale tupec! Na druhou stranu jsem zase rád, že nedostal skutečného vraha, náš slon přece nemohl za to, že mě tím jeho neohrabaným chobotem shodil z balkonu, tu se mám přece jenom lépe. No nic, tak nashledanou, mám důležitou schůzku se Saddájmem.