(autorka: malázlobilka)
Kořeny
Lidé jsou jak kořeny
a se zemí jsou spjati.
Kostky osudu jsou vrženy,
k čemu něco si lháti.
Až jeden kořen povolí,
kdopak si toho všimne?
Vždyť jen strom to zabolí
a stromy-rostou všude jinde.
Až zhyne těch stromů víc,
nedělej si z toho nic.
Narostou jiný,to jsou Tvá slova,
porostou dál znova a znova.
Ale až půjdeš místem,
kde bývaly lesy,
možná si vzpomeneš...živote,kde jsi?