(autorka: ivkaja)
Zpívající fontána
Hledím (a skoro nedýchám)
na nekonečno krůpějí,
v nichž jsme i „ty a já“
a po dopadu střet nadějí..
Ten hedvábný song až do srdce se vkrádá
zní pro mě metaforou krás,
která shůry padá,
a v níž zní i Boží hlas
o tom,
že rozlévá se síla vskrytu
do všech lidských duší,
vidím v tom gejzíru třpytu
víc, než co kdo tuší…
Teď jdem dál každý sám
tak, jak si to přeješ,
však v srdci jednu krůpěj
vím, na památku si hřeješ….