(autor: matej.strouhal)
tři střípky z křídel nicoty
Užitečný jako hráč na druhý triangl
zajímavý jak panelový dům.
Sny ponechal sem na lavičce v parku
bez naděje na další osud můj.
Budoucnost? Tu hledám v encyklopedii
pod heslem "Štěstí" na straně 153.
Užitečný sem asi tak, že život mě míjí
pryč sou i náznaky zbytečnost popřít.
Ve věku svém, nutno dodat, mladém
cítím se starší jak nejstarší z vás.
Jak praděd rodu, co je z něj dávno popel.
Když mluvím nikdo neslyší můj hlas.
Spirála osudu točí se kolem mne
nejsem však její střed.
Vpravo mám osudy zeměkoule,
nalevo prázdnotu - můj svět.
Kam pozván sem, ryze ze slušnosti,
nechodím, neb seznámen sem
že ne všichni pozvaní jsou hosti,
které by přátelé mý nevyhnali psem.
Když však zvu já, jedou ročně,
ve snaze zavděčit se blízkým,
počítat stačí mi jen s jedním hostem.
Sám dárek si dám, sám rozbalím.
Jednou, jen jedinkrát, v životě svém
našel sem duši co chápala tu mou.
Byly jsme spolu ve vztahu romantickém
lehal sem na její postel, postel smrtelnou.
Sem jeden z těch, co nebáli se odejít.
Svět nechtěl mě, já nechtěl jej.
Jediná věc, o kterou chtěl bych prosit,
spravte otce, že byl sem jeho syn, ten druhorozený
Matěj