(autor: kozlikmilda)
dá se zapomenout?
Milovat někoho kdo tvoji lásku zradil,
je jako hladit plamen ohně,chtíce aby chladil.
Ta bolest srdce drtí,pevně svírá
a láska,ta bestie neumírá.....
Mozek by chtěl,však srdce se mu vzpírá,
a láska,ta bestie neumírá.....
Mozek se měnit nedá,srdce dnes už ano,
a přestože mi z víček slzy kanou,
já s mozkem v hrsti říkám lásce sbohem!
Už nikdy nashledanou.....
Však láska ta bestie,se jen tak nevzdává
a v srdci trpícího dál kouše a hlodá.
jak krutá saň si s city pohrává
a kolem sebe řeže,píchá,bodá,
když ten kdo do srdce ji zasadil,
a pevně nechal zarůst její kořeny
snad aby ještě více poranil
se tupě zamiluje do drzé hyeny....
A občas drápkem zvaným naděje
se do již skoro zahojené rány zareje
a znovu srdce nelítostně drásá
a hyena jen jásá,jásá,jásá