(autorka: malázlobilka)
Trocha ironie
Byla jsem moc důvěřivá,
můj anděl mě nestihl varovat,
stačil Tvůj pohled,dotek,úsměv
a už sis mě začal tvarovat.
S lehkostí umělce do díla ses dal
a za malou chvíli mě k obrazu svému vytesal.
Dals mi to,co nikdo jiný,
pocit prázdnoty a vlastní viny,
slzy mi tečou po tváři,
děkuji Ti,sochaři...