Propast

(autorka: mirinda)

Tichounce, po špičkách,
uzounkou cestičkou,
nad propastí lásky,
snažíš se nadechnout.

Oči zavřené
nepřestávají vidět
obraz pod víčky,
který vídáš ve snách.

Ruce se třesou,
když svíráš
střípky života.

Vzpomínky jak v prach se obrátí,
zafouká vítr
a ony odletí.
(do nikam)

Amorův šíp
zlomil se v půli,
tvé srdce krvácí,
když se ho dotýká.

Kapičky krve
stékají k zemi,
plní se propast,
do které utíkáš.

Krok vpřed,
do propasti.
Smutek s bolestí
ti svůj koktejl namíchá.

Krok zpět,
do života.
Posbírat střípky,
slepit
a
usmívat.