(autorka: mája)
Ranní nevinná
Byla jsem trošku opilá
píseň noci mě zvábila...
Zvrácenostem jsem vyšla vstříc
do sítě chytnuvši netušíc.
Má gesta, zdá se, nepochopil.
Možná to byl on, kdo mě opil
a zlíbal tvář mou zaživa
snad jak by jiné patřila.
Ráno hlava mě bolela
sama sebe jsem proklela.
On ani brvou nehnul však
srdce mi bilo na poplach.
Že všechny smutky časem mizí,
že známý může zdát se cizí,
že ovínění ošidný je stav,
že bez křídel by těžko vzlétnul pták.