(autorka: snk)
Blbej sen....
Slyším odbíjet kostelní hodiny. Doprdele, půlnoc. Ráno nevstanu. Zakládám spisy do šanonu a jdu spát, nemá to cenu. Vykoupat, zapít prášky a do postele.
Jedna hodina po půlnoci. Vcházím do ložnice, kde spí můj muž. Syn je na táboře, tak jsme doma sami. Sami s hromadou pavouků a jiný havěti, jak to bývá na venkově. Ležím a vnímám tmu, jen venku mezi stromy prosvítají lampy na ulici. Otočím se, zády k oknu a chci usnout.
Slyším pohyb. Otevřu oči. Na zdi přede mnou jsou čtyři stíny. Pavouk? Oklepu se, fuj.To bude zas řečí, že ho budím uprostřed noci a jen kvůli pavoučkovi!! Otočím a strkám do manžela: Zdeňku... Potichu. Nic, žádná reakce, Zdeňku, pavouk, nemůžu spát když je tady!! Nic. Rozsvítím lampičku na nočním stolku.
AAAAAAA na zemi, na nočním stolku, všude jsem byla oklopena pavouky. Všichni strnulí a bez pohybu. Nevím co se děje, ale co vím jistě, všichni mě sledují. Pomalu posouvám ruku do zádu a šeptám: Zdeňku... Teď už to neni arachnofobie, ted je to hrůza, strach, běs. Nic, otočím se a.... Můj muž nespal, z otevřených očí, z úst, všude byli pavouci. Zaslechla jsem šustot a ty černý potvory byly najednou kolem mě, čím dál blíž. A já ve svém posledním kousku života pochopila, že právě teď je konec!!!
Jano, Jano... Probuď se, něco se Ti zdálo. Zdeněk! Ježiši to byl blbej sen, fuj. Jano, byl jsem se napít v kuchyni a byl tam pavouk tak jsem ho zabil, abys ráno nejančila. Jo Jo dík, zmatená si lehám, prosím Tě , už je nezabíjej, dáme je do sklenice a pak ven, ale už je nezabíjej, třeba se jednou pomstí. - Ty máš nápady, a spi, za dvě hodiny vstáváme! Zhasnul, za chvíli už chrápal. Otočila jsem se zády k němu i k oknu. Na stěně hrál stín svojí komedii. Usmála jsem se a zavřela oči. Ještě předtím, než jsem usnula tvrdě, se ten stín rozběhl k mojí posteli.......