(autorka: TualKraplak)
Klíční kosti
Orosená prostěradla
Naproti sobě (ještě ne v sobě)
mluvíš řečí beze slov a vráska
v koutku oka mi pověděla vše.
Vzduch je svěží a za pravdu se tady stydět nemusíš !
Můj byt ! MŮJ BYT !
TADY NENÍ ZAKÁZÁNO NIC a jedno odpoledne v týdnu vše.
Můžem křičet z oken sprostá slova, nadávat sousedce,
běhat bosí ve sněhu, vypít lahví víc, jak je zdrávo,
můžem se mračit na měsíc.
STAČÍ CHTÍT !!
Ochutnals už někdy svobodu ??
ZAVŘI DVEŘE !!!
Pomaluju tě barvama, TY nesmeješ !
Modrá se nezapomíná, červená zdobí ti ptáka
a fialovou mám na stehnech !
Mokrý vlasy na začátku a teď už všecko !!
Chtíč zapaluje svíčky a knot spaluje se žárlivostí.
Hladíš mě po tváři, vidíš hluboko, jiskřičky v očích
se nestydí.
LÍBÍ SE TI TO !
LÍBÍ SE MI TO !
Voňavej večer, voňavá noc !! Nechtěli jsme trochu,
my chtěli moc !
Čtu z tvé ruky, tolik síly má, každej drsnej kloub, šlacha, žíla !
Dokázaly už dost.
Klíční kosti říkaj -napij se- a vlasy začaly mi voňet ! POTÉ,
cos naznačil jim, kdo je tady večer pánem !
A najednou se cítíš krásně a pravdy je na tom dost.
Punčochy mam roztrhaný a nemám na tebe za to zlost.
JÁ ! Děkuji ti !, žes to udělal.
TRHEJ ! TRHEJ !
Pevnej stisk mi přímost připomíná a za přímost já platím
zlatem !
Orosená prostěradla říkaj- ještě!! a Ty dovolíš jim zakázané!
Spolykají vše, pot, sliny a ty Tvé šťávy a do rána neuschnou !
NECHTĚJÍ !!
A pokoj voní po malinách, trochu snad limetek jako bych tu cítila,
a tělo už ví, jak chutná zakázané.
Nic sladšího není, i ten med je tady fraškou!
Tak už jdi, ať slunce mi tě neveme a do další noci hodně neznáma....