(autorka: karikrůtka)
VI.
Ztratily barvu rty duhový,
odešly do temnoty,
už nikdy nikomu nic nepoví.
Křečovitě svíraly kudlu v ruce
a falešnej úsměv
s ní rozřezaly jedný malý děvce.
Do rudýho nebe vypustily draky z papíru
utíkaly z kopce, smály se trpce
a zapíjely to hektolitry klystýru.
Nakonec vyčerpaně ulehli do ostružin,
s rozdrásanou kůží
a neodbytným pocitem, že ti něco dluží.