(autorka: Boleslava)
Kde zapadá slunce
Slyším tichý hlas,
co něžně šeptá.
Tak něžně, že láme vaz,
aniž by se zeptal;
a neví, co je bolest
a tiše nezávidí,
nemá cit a nemá zrak
a nikdy neuvidí
kvítek pomeranče
co oranžově uvadá;
a nezná jeho odraz v nebi,
co každý večer zapadá.
Já vím, je tak jiný,
to ti neprominu;
a jemu také ne.
Já čekám na hrdinu
...asi na tebe.