(autor: milancholik)
O přítomnost
Zapomínám,
jak bylo lehké dělit se o přítomnost s tebou.
Jediné uznávám -
že sílu písně nevyvážím zlatem.
Kdyby ti ruce sťali,
stejně prý ucítíš, jak v zimě zebou.
Hloupé je bát se smrti,
nadmíru pošetilé...
Moudré je stát se katem.