(autorka: karikrůtka)
II.
Karolina sedla si nahoru na střechu,
uplně nejvejš
a přemejšlela,
kde teď je ten její Vostrejž.
Vylezl z komína,
za anténu se chytil,
vtiskl jí do ruky hvězdu,
co tak málo svítí.
Nebyla to večernice..
Pak zašeptala mu do ucha:
miluju tě den ode dne více.