Duše z plastu

(autorka: Králíček)

Mizí stále, den za dnem
duše s průzračným třpytem,
léta leštěné,
pracně střežené,
ty duše z broušeného skla.
Snad nějaká krize je všechny odnesla
a zbylé tříští svět,
aby jim nechtěli jiní závidět.
Vždyť život nemůže nás mást,
sklo prostě nahradí jen plast
a ten nerozbije nic.
Nemůžeme žádat víc,
jen aby poslední střípek v nás,
schovaný než přijde jeho čas,
srdce jednou poranil,
touhu v nás probudil
být zase srdeční.

Na cestě zpáteční
recyklujeme lhostejnost.