Zeď nářků

(autor: M.V.Jung.)

Na zeď nářků
malující, studenou krví,
krajinky z raného mládí,
kreslí sametová dlaň
pohádku o šílenství.

Napnuté tahy štětce,
a rozstřikující se červeň,
čarující horizont
červánkového západu,
tak směle.

Lázeň otroctví a křivdy
nad senilitou mládí,
při opékání brambor,
hlásáme do nebe,
jak jednou změníme svět.

Oceán na plátně,
denním snem bdělým,
výkřikem do prázdna,
já ten svět změním!

(nebo on přizpůsobí můj hlas)