(autor: milancholik)
Černá
Už dávno nemaluju čerty na zeď bílou.
Nikomu nechci drnkat na city.
Kafe už nehřeje, a studí stejnou sílou,
jakou jsme k sobě nafest byli přibitý.
Smutkem černá,
tobě věrná;
neúměrná
touha pouta lámat.
Smutkem němá,
zahalená;
rozpálená
touha plout tam sama...
Hříchy si odpykám, a pak to spláchnu se vším,
co jsem si za poslední roky z tebe vzala.
Dávno jsem vychladla - jestli sis toho nevšim´...
I já už vím, že jsi mi stejně ve všem lhala !
Smutkem černá,
tobě věrná;
neúměrná
touha pouta zlomit.
Smutkem němá,
zahalená;
rozpálená
touha plout... A co my ?!!