(autor: Homér)
Co asi četla(ta dívka v tramvaji?
Co asi četla,ta dívka v tramvaji?
Co asi četla, ta dívka v tramvaji?
Vytvořené představy,hluky davu trhají,
tučné stíny s jasným okem, těkají a hledají,
jemné ručky nasupěně knihu v batoh strkají.
Pozoruje divný lidi, sama je tak zvláštní,
osamotě v paneláku, zasní se a básní,
ukřičené klubko mladých fen, tikot času setmí,
vítr houpe lampami a korunami větví.
(sněží a větvoví nepoví, kdy obšťastní ho listoví)
Malinové rty lícokostnatého mladíka přitisklé,
na hepatidovém okně brzdící housenky,
i ďůlky z úsměvu na tváři vytrysklé,
naznačují,
že vylít v náruč milenky.
Co asi četla, ta dívka v tramvaji?
Slova, co v podbřišku svrbí a lechtají?
Slova, kde z obrazů postavy sténají?
Slova, že Valjeani na chleba nemají?
Slova, jak upíři komárům nedají?
Slova, proč filozof s pravdou se neznají?
Četla snad skripta, četla snad brak,
návody Cobaina, jak sjíždět mák,
Bukowski s Baudelairem, lihovej lák,
o tom jak z popela zrodil se pták?
Pitomci ve vládě, moderní svět,
vztahy co zpevněly, vadnou jak květ,
chrastítko, bačkůrky, slabikář, tep,
z jejího tatíka, je starej kmet.