Tak to zkuste...

(autorka: Boleslava)

Snad dal jste mi vale.
Mé srdce je pusté
jak chladná zem,
co nemá krále.

Tak to zkuste
já tu ještě jsem,

ač zima už mě bolí,
srdce chladí led
a ruce zebou,
rozhodnuta pro cokoli.

Já chci být s vámi
tedy – s tebou.

Jdete prázdnou slámou,
slyšíte praskat led.
Ne, to jenom hůl
nad vámi lámou

a míchají vám jed,
abyste procitnul

a slyšel skřípat plech
těch vašich křídel,
co narostla vám
na zádech.

Tak jste viděl
já se vzdávám,

za to může dnešní doba.
Když jde to vám,
tak pořád věřím,
že unesou nás oba.

Věřím, ale nedoufám
...